úterý 17. dubna 2018

Jaro je tu! aneb moje velké plány pro letošní rok


Jaro je s konečnou platností tady! Těšila jsem se na něj letos víc než na Ježíška! Na ten pocit, kdy venku poprvé zasvítí sluníčko tak nějak jinak, vzduch zavoní a ze země začnou lézt zelené listy. A vy se nadechnete a víte, že všechno bude najednou lepší. Konec období trudomyslnosti. Nová energie do žil. Euforie!

Ale to není jediný důvod, proč jsem na jaro čekala jako na smilování. Tím druhým důvodem byla moje velká vášeň, která musela jít na zimu k ledu, protože zkrátka nebylo kde ji realizovat (v plus dvou stupních to prostě není nic moc). A to jsou repasy nábytku. Mám už ho doma hotovou sbírku. Nějak se mezi mými známými rozkřiklo, že mám slabost pro staré krámy, a tak mě kontaktují, kdykoli něco najdou na půdě, nebo jim to doma zavází a potřebují se toho zbavit. Netvrdím ovšem, že beru kdeco. Dost si vybírám. Daný kus mě musí oslovit. Pokud jsem schopná si jej okamžitě a bez dlouhého přemýšlení představit po úpravě, většinou je rozhodnuto. Nejraději mám kousky z 50. a 60. let, tzv. Brusel. Miluju jeho lehkost, ladnost a nadčasovost. Občas u mě ale přistanou i kusy z jiné dekády (jako třeba tolik oblíbený kanárek). A co že teď na mě vlastně čeká ve skladu? Mnooo, jsou to poklady. Pojďte se podívat.

Tak především tu mám tyhle židle. Je to taková kuchyňská klasika, kterou měl v určité době doma kdekdo, ale mně se prostě líbí. Mám už pro ně vymyšlenou speciální barevnost, tak uvidíme, zda ten nápad přežije až do doby, než je stihnu všechny upravit.



Pak je tady tato velká šatní skříň po původních majitelích našeho domu. Zřejmě přijde na řadu mezi prvními. Musí! Má totiž čestné místo v Madlině pokojíčku a ten se momentálně stává prioritou číslo jedna!



Dále je tu noční stolek, který už znáte z článku o OPALOVACÍ PISTOLI. Na tom už usilovně pracuju, neb bude sloužit jako podpora stolu v dětském pokoji.



Němý sluha. Tolik potřebný kousek v naší domácnosti. Moc mu toho neschází, jen dotáhnout ve spojích, aby se neviklal, doplnit chybějící kousek a hodit do nějaké barvičky. V hlavě už ji mám - těšte se!



Postýlka pro panenky. Podle mě kouzelná! Jen drobné opravy, spravit oprýskaný nátěr a HLAVNĚ si pohrát s textilem ;-)



Jídelní židlička ze sedmdesátek, její design je ovšem věčný. Rozpracovanou ji mám už několik měsíců, ale jelikož je v provozu, nemůžu ji nechat někde ležet pod nánosy prachu z broušení, a tak je to dost drbačka, pořád s ní chodit tam a sem a je otázka, zda z ní dřív Madla nevyroste, než ji dokončím :-D



Nízké obývákové skříňky po pratetě. Tak na ty se těším velmi! Ty už mají v mých představách konktrétní místo v našem interiéru. Ale chce to si pohrát s nátěrem, který je úplně původní a je na tom dost bídně. Uvidíme, jestli se mi podaří z toho něco vymáčknout...




Další obývákové skříňky, tentokrát po původních majitelích. Je mi jasné, že tohle všechno už k nám do bytu prostě nenarvu. Ale vyhoďte to - takový poklad!



Starý prádelník. Momentálně trůnící v původním stavu v naší ložnici. Nepatří pro mě mezi akutní projekty. Takže ono se klidně může stát, že na něj dojde tak za dvacet let. Případně nikdy! :-D



No a nakonec tyto šatní skříně. Ty zatím vůbec nejsou na pořadu dne, budou v pokoji pro hosty. Ale přijdou mi pěkné! (No jo, zas ten brusel!). Tak možná jednou, až nebudu mít do čeho píchnout... (hehe!).



A to je zatím asi tak vše. Říkáte si, kam se nám to do toho baráku jako všechno vlezlo? Taky občas nechápu! A to přitom ještě nemám vše, co jsem si vysnila. Třeba tu starou vitrínu na parádní nádobí do kuchyně, tu jsem zatím stále neobjevila. Ale někde na světě na mě určitě čeká, já to vím! :-)

PS: A protože jsem se letos do toho všeho tvoření a blogování vrhla opravdu naplno, už nějaký ten pátek mě můžete sledovat i na FACEBOOKU a na INSTAGRAMU (tam tedy spíše zákulisní fotografie, které na blogu jinak neuvidíte :-)). Za Vaše návštěvy budu moc ráda. Tak hezké jaro, přátelé!

čtvrtek 12. dubna 2018

Čtení pro děti za 40 korun!



Dneska mám pro Vás, rodiče malých dětí, jeden rychlý tip na knížku. Možná ji někteří znáte. Já ji objevila v Tigeru a jnenuje se Sleeping book. Když jsem ji asi před půl rokem za krásných 40 korun kupovala, říkala jsem si, že to třeba Madlu na chvilku zabaví a za ty prachy jsem ochotná ji obětovat na roztrhání (je totiž klasická papírová). Nestalo se tak. Naše dcera knížky miluje a téhle ve svých 15 měsících dokázala nezkřivit jediný vlásek a jelikož se k ní opakovaně vracíme, rozhodla jsem se ji nafotit a třeba se to někomu bude hodit.
O co jde? Na každé dvojstránce někdo spí. Schovaný pod peřinou. Kdo? Odklopte peřinu a potkáte se s různými individui. Autor při tvorbě zřejmě užíval velké množství omamných a psychotropních látek, ale diskriminován nebyl skutečně nikdo. Jeho barevné a vzorované koláže jsou prostě vtipné. A ačkoli jsem si chvilku říkala, jestli tak malé dítě nebude mít problém se v té divočině vůbec zorientovat, nemělo. Popisovala obrázky, odklápěla okýnka a brzo se naučila pamatovat si, kdo je pod dekou ukrytý. Tak to zkuste taky a třeba budete mít na pár večerů s vašimi ratolestmi o zábavu postaráno. Za pokus nic nedáte. Vlastně... jen 40 korun :-)

Kdo tam asi spinká?

Ano - miminko!

No a tady spinká hrdá matka - a čtyři mimina. Prostě Madliny nejoblíbenější stránky...

"Ipicí, ipicííí"

Kniha nikoho nediskriminuje. Aneb teplí kluci v akci! :-)

Maminka spí a tatínek se válí na gauči. Prostě takový normální rodinný život! :-)

středa 4. dubna 2018

Spižírna, která existovala dříve než dům


 ...alespoň tedy v mých představách. Věděla jsem od začátku, že ať už skončíme kdekoli, POTŘEBUJU tam mít velikou polici na staré zavařovačky. Povahou jsem typický křeček, takže se nezdráhám v obchodě přihodit do košíku klidně třetí druh fazolí a sto padesátou krupici, protože co kdyby se to do nějakého receptu zrovna hodilo. No a pak to máte v šuplíku v polorozervaných pytlících zcvaknutých kolíčkem, nebo v lepším případě ve sklenicích od okurek se závitem, většinou i s původní etiketou Znojmie...
Nápad s krásnýma starýma zavařovačkama, které je škoda někam zavírat, jsem realizovala už na starém bytě (článek byste dohledali na TĚCHTO STRÁNKÁCH ). Tenkrát jsem tam měla hlavně bylinky a sušené houby, které jsem ale použila jen párkrát do roka, a police byla navíc docela malá. A tak jsem si vysnila, že jednou v našem domě bude tahle police asi tak 10x větší a bude tam všechno od mouky až po oříšky...
No dobře, nakonec 10x větší není, ale aspoň JE! A mám z ní radost. Tahle moje výstavka vznikla v nice (jo, já a niky... však víte, jak to s nima mám a že je dělám všude!) po původních dveřích. Část jich překryla kuchyňská linka (nebojte, využila jsem ji celou, ale o tom až jindy), takže police mají nakonec šířku jen okolo 40cm, ale co do výšky jsem se snažila o maximální efektivitu, takže jsem si všechny sklenice poctivě poměřila a rozpočítala, aby se jich tam vešlo co nejvíc. A takto to dopadlo :-)


 Dalším bodem programu bylo opatřit zavařovačky štítky, takže každá surovina má svoje přesné místo. Minule jsem vyráběla samolepky s tabulovým povrchem, tentokrát se mi ale nechtělo, protože jsem zjistila, že křída práší, smazává se a navíc na tak malou plochu se i obtížně píše, aby to aspoň trochu vypadalo... takže to, co vidíte, je obyčejné šméčko ;-) Prostě jsem si koupila kus černé samolepicí tapety a popsala ji bílou gelovkou. Taky to nebylo zcela bez komplikací, protože tapeta je hodně hladká a gelovka na ní obtížně zasychá, ale nakonec jí nic jiného nezbylo. Gelovkový text určitě nevydrží všechno, ale rozhodně víc, než by vydržela křída. S vodou si radši moc nezahrávám, ale zjistila jsem, že to ani není potřeba, sklenky slouží jen na sypké potraviny a navíc stále na tu stejnou, takže vytřít hadříkem úplně stačí.

Zavařovačky ještě nejsou popsané všechny, protože zatím zjišťuju,
které suroviny v polici zůstanou a které jsou málo využívané
(a tedy vzhledem k nedostatku prostoru poputují někam do šuplíku)

No a to je všechno. Funguje to perfektně! Přesně vidím, co mám k dispozici a kdy to dochází, takže stíhám dokupovat. Do police sahám každý den minimálně třikrát a těší mě, že si ušetřím otvírání dvířek. Tím, že je hodně využívaná, navíc dávám menší šanci molům, kteří mají rádi svoje ticho a klid (jupííí!). Plus ta přidaná pohledová hodnota, že? :-) Jak nejsem fanda otevřených polic coby lapačů prachu a tvořitelů vizuálního smogu, tady mi to nevadí, působí to na mě útulně. Jediné minus je opravdu ta velikost, kvůli které jsem se nakonec jednomu šuplíku na méně frekventované suroviny opravdu nevyhnula, ale nevadí. V našem příštím domě už to určitě bude přes celou stěnu! ;-)



sobota 24. března 2018

Paneland na poslední chvíli / výstava s dětmi

Dneska jen krátce jeden rychlotip pro brňáky, kteří ještě nemají plán na sobotní či nedělní odpoledne. V uměleckoprůmyslovém muzeu můžete už jen do zítřka zkouknout výstavu o výstavbě panelových sídlišť u nás: dobové fotografie, videodokumenty, světelné poutače a nábytkové sestavy z té doby. Součástí je také Husákovo 3+1 v reálném měřítku, včetně vybavení. Takže kdo si chcete nostalgicky zavzpomínat na své dětství, stejně jako já, je to sice za pět dvanáct, ale ještě stíháte, výstava končí v neděli 25. 3. My to s Madlou zvládly ve čtvrtek a myslím, že se nám to líbilo oběma :-)

A tady drobná ochutnávka, za kvalitu fotek se opravdu omlouvám, je strašná, jsou to jen takové cvaky z mobilu, ale snad si uděláte představu, jak to tam vypadalo...





úterý 20. března 2018

Helena Rokytová


Tak dneska jen krátce k dětské ilustraci. Víte, že jí žiju. Že s příchodem Madlenky jsem začala sbírat a hromadit. Třeba to bude tak trochu inspirace i pro vás, se do toho pustit a vytvořit doma dětem malou sbírku klenotů :-)
Zavzpomínejte si na své dětství. Kteří ilustrátoři se vám vybaví? Helena Zmatlíková určitě i největšímu ignorantovi. Vlasta Švejdová, Alice Plocková? Já mám se svými školními léty spojenou ještě jednu, a ta je mému srdci nejbližší. Helenu Rokytovou jsem donedávna znala jen jako obrázky, měli jsme od ní doma Velkou obrázkovou knížku pro malé děti. Madlenka ji zdědila a mě až nedávno napadlo si ilustrátorku vygooglit. Narozená v roce 1922. Většina knih s jejím specifickým, lehce zkratkovitým, rukopisem, který byl ovlivněn zájmem o loutku, vyšla v 60. a 70. letech. Ilustrovala toho poměrně hodně, a tak jsem prozkoumala bazárky a jeden další kousek ulovila. Nashledanou, Zuzanko. Roztomilá knížka o klukovi, který odchází do první třídy a za branami školky nechává svoji první lásku. Stála mě třicet korun a zahřála u srdce. Co je ale úplně nejlepší? Je i s věnováním: v upomínku na mateřskou školu v roce 1977. Prostě retro a já! :-)

Nakoukněte se mnou dovnitř do knížek, třeba vás tvorba Heleny Rokytové taky zaujme a něco od ní dětem pořídíte...

Velká obrázková knížka pro malé děti. Od každého písmene krátké čtení...

Dobová koupelna je prostě nejlepší!

... a tady ještě něco od nábytku, to víte, jsem zatížená :-D

Nashledanou, Zuzanko!


Vzpomínka na staré časy. Takto už to asi dneska v porodnicích nevypadá :-D

Taky jste měli ve školce svoji nevěstu nebo ženicha? ;-)


středa 14. března 2018

Low-cost svítidlo...


 Určitě znáte ten pocit, když jdete do obchodu s designem, tři čtvrtiny věcí se vám tam líbí a minimálně dva nebo tři kusy chcete mít doma okamžitě. No, ono vlastně do toho obchodu ani nemusíte, stačí, když na Pinterestu nebo jinde sjedete novinky z Muuto, Ferm living a jiných podobně návykových značek... jenomže pak otevřete peněženku a zjistíte, že prostě asi až jindy...
Člověka to štve. Na druhou stranu nedostatek financí v sobě nese i pozitivní aspekt, a to ten, že probouzí kreativitu. Minimálně u mě to tak funguje. Co se ušetřilo, vrazilo se do opravy auta a já přemýšlím, jak to doma zase trošku vylepšit. Ze všeho nejvíc mě rozčilují ty neustále ze stropu trčící dráty a na nich pověšené žárovky (a opravdu teď nejde o Edisonky :-D...). Takže jak to udělat, aby to nic nestálo? Nebo aspoň co nejmíň?
V ložnici jsem měla od začátku celkem jasnou představu, co by se mi k cihlové zdi líbilo. Chtěla jsem černé drátěné svítidlo s pěknou velkou žárovkou. Jenže zkuste to vysvětlovat doma, když naše kotelna ještě stále vypadá jako kůlnička na dříví a střecha by taky nutně potřebovala vyspravit. A dyť to přece svítí, tak co jako?! Nakonec jsem tedy sáhla po jiném řešení. Naši měli roky na půdě košatinu. Ze svého prvního bytu. V osmdesátkách jim zdobila právě ložnici. Pak už se nějak nehodila. Až nedávno ji objevila ségra. Chtěla ji dát k sobě domů nad postel (a uznávám, že k jejímu venkovskému stylu by byla docela přesná), ale nakonec se zamilovala do bílého Norma a byla to jasná volba. Až se nakonec stalo, že jsem se rozhodla dát tomu vyplétanému stínidlu šanci sama. Bylo ale prostě moc osmdesátkové. A tak jsem chvíli dumala a pak na něj naběhla se štětcem a balakrylem (jako vždy!)
Ale řeknu vám pravdu, chvíli mi to trvalo, než jsem udělala první tah. Představivost mám sice dobrou - když přijdu ke klientovi, většinou se podívám do místnosti a už se mi to rýsuje v živých barvách - ale tohle bylo přecejen trošku jiné, protože žádné 'undo' nebo 'back' se nedalo zmáčkout, o to spíš, že hranice mezi dobrým výsledkem a průšvihem tu byla taky hodně nezřetelná. A tak jsem si trošku musela pomoct malířskou páskou. Oblepila jsem plochy, které jsem si pomýšlela přeměnit na bílé, pak si to položila v obýváku na skříňku a dva dny to pozorovala z dálky jestli jako jooo...

Příprava...


Až jsem se utvrdila ve svém původním záměru a pečlivě titěrným štětečkem všechno co nejpřesněji natřela. Manžel to pak pověsil a tady je výsledek:

Hotovo!

 
Když si odmyslím původní představu, která byla úplně jiná, tak si myslím, že s tímhle asi dokážu (nějaký pátek?) žít.
...no a to je konec příběhu o tom, jak si pletené stínidlo našlo cestu do ložnice další generace. Nebo začátek? :-)...

No a na závěr něco z rodinné kroniky:
já a svítidlo 30 years ago.
Vidíte, jak na něj hladově koukám?
Asi nám to spolu bylo souzeno! ;-)...

pondělí 5. března 2018

Tip na knížku / Netradiční Karkulka



... myslím netradiční grafickým zpracováním - děj je totiž úplně klasicky karkulkovský.

Už víte, jak mám ráda krásné dětské knížky. Tahle je podle mě opravdu vymazlená! Krom úžasných obrázků ilustrátorky Julie Sardá Portabella má navíc ještě další rozměr, a to ten třetí. Leporelo je totiž vyřezané tak, že vzájemně na sebe naskládané stránky vytvářejí hloubkový dojem. Vidíte hlavu zajíčka v dutině stromu a na další stránce už je vidět celý. Nebo babiččin domeček schovaný za větvemi a šup - hned je tu v celé kráse a ještě s otvíracími dveřmi, které vás zavedou dál.

S Madlenkou na dějové knížky teprve najíždíme, zápletka samozřejmě nesmí být moc složitá. Situaci každé stránky musím popsat rychle, protože dítě mi v listování utíká, ale tahle je tak super, že otáčí tam a zpátky, zkoumá efekty i drobné detaily - zvířátka v lese i babiččino oblečení rozházené po ložnici a všechno popisuje: 'klobook', 'potylka', 'obatěk', 'vik' (k tomu samozřejmě neopomene podotknout 'lobivyyy! Ti ti tiii!')...
... prostě tahle nás moc baví a poslední dobou ji jedem každý den. Takže pokud tuhle klasiku ještě nevlastníte, zmíněné vydání je prostě must have! Vydalo ho nakladatelství Svojtka a hledat můžete také pod heslem Nakoukni do pohádky nebo Peep inside a fairy tale. V této edici vyšly ještě další klasiky: Kráska a zvíře, Popelka a Šípková Růženka. Píšu si na wishlist :-)

No a my máme nastudováno! Byla to ode mě trošku strategie, protože jsem chtěla Madlu připravit na její vůbec první karneval v životě konaný u nás v obci - aby jako věděla, do čeho jde. A pochopila to docela dobře. Kostým jsme několik dní předem vyzkoušely doma, nechtěla ho vůbec sundat. Půl dne tady pobíhala v červeném, vykřikovala, že je Karkulka. A kam jdeš, holčičko? "Babiťkoou". A co neseš? "Dobotkiii". Tak my teda jdem!



3d les...





Nejlepší scéna! Madla by vlkovi do břicha koukala prostě pořád!


... a takhle to dopadlo v reálu! :-)