úterý 17. dubna 2018

Jaro je tu! aneb moje velké plány pro letošní rok


Jaro je s konečnou platností tady! Těšila jsem se na něj letos víc než na Ježíška! Na ten pocit, kdy venku poprvé zasvítí sluníčko tak nějak jinak, vzduch zavoní a ze země začnou lézt zelené listy. A vy se nadechnete a víte, že všechno bude najednou lepší. Konec období trudomyslnosti. Nová energie do žil. Euforie!

Ale to není jediný důvod, proč jsem na jaro čekala jako na smilování. Tím druhým důvodem byla moje velká vášeň, která musela jít na zimu k ledu, protože zkrátka nebylo kde ji realizovat (v plus dvou stupních to prostě není nic moc). A to jsou repasy nábytku. Mám už ho doma hotovou sbírku. Nějak se mezi mými známými rozkřiklo, že mám slabost pro staré krámy, a tak mě kontaktují, kdykoli něco najdou na půdě, nebo jim to doma zavází a potřebují se toho zbavit. Netvrdím ovšem, že beru kdeco. Dost si vybírám. Daný kus mě musí oslovit. Pokud jsem schopná si jej okamžitě a bez dlouhého přemýšlení představit po úpravě, většinou je rozhodnuto. Nejraději mám kousky z 50. a 60. let, tzv. Brusel. Miluju jeho lehkost, ladnost a nadčasovost. Občas u mě ale přistanou i kusy z jiné dekády (jako třeba tolik oblíbený kanárek). A co že teď na mě vlastně čeká ve skladu? Mnooo, jsou to poklady. Pojďte se podívat.

Tak především tu mám tyhle židle. Je to taková kuchyňská klasika, kterou měl v určité době doma kdekdo, ale mně se prostě líbí. Mám už pro ně vymyšlenou speciální barevnost, tak uvidíme, zda ten nápad přežije až do doby, než je stihnu všechny upravit.



Pak je tady tato velká šatní skříň po původních majitelích našeho domu. Zřejmě přijde na řadu mezi prvními. Musí! Má totiž čestné místo v Madlině pokojíčku a ten se momentálně stává prioritou číslo jedna!



Dále je tu noční stolek, který už znáte z článku o OPALOVACÍ PISTOLI. Na tom už usilovně pracuju, neb bude sloužit jako podpora stolu v dětském pokoji.



Němý sluha. Tolik potřebný kousek v naší domácnosti. Moc mu toho neschází, jen dotáhnout ve spojích, aby se neviklal, doplnit chybějící kousek a hodit do nějaké barvičky. V hlavě už ji mám - těšte se!



Postýlka pro panenky. Podle mě kouzelná! Jen drobné opravy, spravit oprýskaný nátěr a HLAVNĚ si pohrát s textilem ;-)



Jídelní židlička ze sedmdesátek, její design je ovšem věčný. Rozpracovanou ji mám už několik měsíců, ale jelikož je v provozu, nemůžu ji nechat někde ležet pod nánosy prachu z broušení, a tak je to dost drbačka, pořád s ní chodit tam a sem a je otázka, zda z ní dřív Madla nevyroste, než ji dokončím :-D



Nízké obývákové skříňky po pratetě. Tak na ty se těším velmi! Ty už mají v mých představách konktrétní místo v našem interiéru. Ale chce to si pohrát s nátěrem, který je úplně původní a je na tom dost bídně. Uvidíme, jestli se mi podaří z toho něco vymáčknout...




Další obývákové skříňky, tentokrát po původních majitelích. Je mi jasné, že tohle všechno už k nám do bytu prostě nenarvu. Ale vyhoďte to - takový poklad!



Starý prádelník. Momentálně trůnící v původním stavu v naší ložnici. Nepatří pro mě mezi akutní projekty. Takže ono se klidně může stát, že na něj dojde tak za dvacet let. Případně nikdy! :-D



No a nakonec tyto šatní skříně. Ty zatím vůbec nejsou na pořadu dne, budou v pokoji pro hosty. Ale přijdou mi pěkné! (No jo, zas ten brusel!). Tak možná jednou, až nebudu mít do čeho píchnout... (hehe!).



A to je zatím asi tak vše. Říkáte si, kam se nám to do toho baráku jako všechno vlezlo? Taky občas nechápu! A to přitom ještě nemám vše, co jsem si vysnila. Třeba tu starou vitrínu na parádní nádobí do kuchyně, tu jsem zatím stále neobjevila. Ale někde na světě na mě určitě čeká, já to vím! :-)

PS: A protože jsem se letos do toho všeho tvoření a blogování vrhla opravdu naplno, už nějaký ten pátek mě můžete sledovat i na FACEBOOKU a na INSTAGRAMU (tam tedy spíše zákulisní fotografie, které na blogu jinak neuvidíte :-)). Za Vaše návštěvy budu moc ráda. Tak hezké jaro, přátelé!

čtvrtek 12. dubna 2018

Čtení pro děti za 40 korun!



Dneska mám pro Vás, rodiče malých dětí, jeden rychlý tip na knížku. Možná ji někteří znáte. Já ji objevila v Tigeru a jnenuje se Sleeping book. Když jsem ji asi před půl rokem za krásných 40 korun kupovala, říkala jsem si, že to třeba Madlu na chvilku zabaví a za ty prachy jsem ochotná ji obětovat na roztrhání (je totiž klasická papírová). Nestalo se tak. Naše dcera knížky miluje a téhle ve svých 15 měsících dokázala nezkřivit jediný vlásek a jelikož se k ní opakovaně vracíme, rozhodla jsem se ji nafotit a třeba se to někomu bude hodit.
O co jde? Na každé dvojstránce někdo spí. Schovaný pod peřinou. Kdo? Odklopte peřinu a potkáte se s různými individui. Autor při tvorbě zřejmě užíval velké množství omamných a psychotropních látek, ale diskriminován nebyl skutečně nikdo. Jeho barevné a vzorované koláže jsou prostě vtipné. A ačkoli jsem si chvilku říkala, jestli tak malé dítě nebude mít problém se v té divočině vůbec zorientovat, nemělo. Popisovala obrázky, odklápěla okýnka a brzo se naučila pamatovat si, kdo je pod dekou ukrytý. Tak to zkuste taky a třeba budete mít na pár večerů s vašimi ratolestmi o zábavu postaráno. Za pokus nic nedáte. Vlastně... jen 40 korun :-)

Kdo tam asi spinká?

Ano - miminko!

No a tady spinká hrdá matka - a čtyři mimina. Prostě Madliny nejoblíbenější stránky...

"Ipicí, ipicííí"

Kniha nikoho nediskriminuje. Aneb teplí kluci v akci! :-)

Maminka spí a tatínek se válí na gauči. Prostě takový normální rodinný život! :-)

středa 4. dubna 2018

Spižírna, která existovala dříve než dům


 ...alespoň tedy v mých představách. Věděla jsem od začátku, že ať už skončíme kdekoli, POTŘEBUJU tam mít velikou polici na staré zavařovačky. Povahou jsem typický křeček, takže se nezdráhám v obchodě přihodit do košíku klidně třetí druh fazolí a sto padesátou krupici, protože co kdyby se to do nějakého receptu zrovna hodilo. No a pak to máte v šuplíku v polorozervaných pytlících zcvaknutých kolíčkem, nebo v lepším případě ve sklenicích od okurek se závitem, většinou i s původní etiketou Znojmie...
Nápad s krásnýma starýma zavařovačkama, které je škoda někam zavírat, jsem realizovala už na starém bytě (článek byste dohledali na TĚCHTO STRÁNKÁCH ). Tenkrát jsem tam měla hlavně bylinky a sušené houby, které jsem ale použila jen párkrát do roka, a police byla navíc docela malá. A tak jsem si vysnila, že jednou v našem domě bude tahle police asi tak 10x větší a bude tam všechno od mouky až po oříšky...
No dobře, nakonec 10x větší není, ale aspoň JE! A mám z ní radost. Tahle moje výstavka vznikla v nice (jo, já a niky... však víte, jak to s nima mám a že je dělám všude!) po původních dveřích. Část jich překryla kuchyňská linka (nebojte, využila jsem ji celou, ale o tom až jindy), takže police mají nakonec šířku jen okolo 40cm, ale co do výšky jsem se snažila o maximální efektivitu, takže jsem si všechny sklenice poctivě poměřila a rozpočítala, aby se jich tam vešlo co nejvíc. A takto to dopadlo :-)


 Dalším bodem programu bylo opatřit zavařovačky štítky, takže každá surovina má svoje přesné místo. Minule jsem vyráběla samolepky s tabulovým povrchem, tentokrát se mi ale nechtělo, protože jsem zjistila, že křída práší, smazává se a navíc na tak malou plochu se i obtížně píše, aby to aspoň trochu vypadalo... takže to, co vidíte, je obyčejné šméčko ;-) Prostě jsem si koupila kus černé samolepicí tapety a popsala ji bílou gelovkou. Taky to nebylo zcela bez komplikací, protože tapeta je hodně hladká a gelovka na ní obtížně zasychá, ale nakonec jí nic jiného nezbylo. Gelovkový text určitě nevydrží všechno, ale rozhodně víc, než by vydržela křída. S vodou si radši moc nezahrávám, ale zjistila jsem, že to ani není potřeba, sklenky slouží jen na sypké potraviny a navíc stále na tu stejnou, takže vytřít hadříkem úplně stačí.

Zavařovačky ještě nejsou popsané všechny, protože zatím zjišťuju,
které suroviny v polici zůstanou a které jsou málo využívané
(a tedy vzhledem k nedostatku prostoru poputují někam do šuplíku)

No a to je všechno. Funguje to perfektně! Přesně vidím, co mám k dispozici a kdy to dochází, takže stíhám dokupovat. Do police sahám každý den minimálně třikrát a těší mě, že si ušetřím otvírání dvířek. Tím, že je hodně využívaná, navíc dávám menší šanci molům, kteří mají rádi svoje ticho a klid (jupííí!). Plus ta přidaná pohledová hodnota, že? :-) Jak nejsem fanda otevřených polic coby lapačů prachu a tvořitelů vizuálního smogu, tady mi to nevadí, působí to na mě útulně. Jediné minus je opravdu ta velikost, kvůli které jsem se nakonec jednomu šuplíku na méně frekventované suroviny opravdu nevyhnula, ale nevadí. V našem příštím domě už to určitě bude přes celou stěnu! ;-)